Blud umělcův.

Bard, slepec, kdysi na pobřeží moře

pěl dlouho v dumě, že kol tmí se davy,

však brzy ukončil svůj paian slávy,

když poznal blud svůj a své věčné hoře.

Ó něho symbolu, kdy v lesku zoře

František rybám kázal neb kol hlavy

když ptáky zaslech’ letět do dálavy,

zvěst lásky za nimi slal, láskou hoře.

Moderní básník hůř je na tom ještě.

Prvního nemá hrdost, aby ztichnul,

druhého nemá lásku, jež se šálí.

Chce potlesk, souhlas a chce laurů deště,

sláb, aby hrdou resignací vzdychnul

neb trud svůj láskou v triumf změnil stálý.