BLUDIŠTĚ

Jak bylo hezky na horách, kde z pramenů lze píti,

kde krásný zdá se širý svět, však útulnější chata,

kde voní chléb a jahody a posvátno jest kvítí,

a novinkou, že vylíhla se kdesi veverčata.

Proč v záludné to bludiště jsi sstoupil se svých štítů?

Zde klamat umí každý stín a lháti ozvuk každý,

zde slizká půda pod nohou a stěny v neurčitu,

tíž neviděná tlačí zde, i myšlenka tu vraždí.

Zde obzor kolem zazděný i sny vše zastrašené,

a bojíš se kam spolehnout a odpočinout chvíli –

již nezavoní sousto ti, je vidíš pokálené,

a pramen, po němž touhou mřeš, ti předem otrávili.

Proč přišel jsi v to bludiště, kde smrt jen kolem cítit,

a každý pokus vyváznout je bez moci jen vzpoura,

a v jícen zhouby směřuje vše v okamžik se sřítit.

Co chceš tu se svým výbojem? Chceš shltit Minotaura?