Bludné duše.

Vejde-li k Vám svůdce,

hodných rodin škůdce,

vyhněte se s bezbožníkem

neprospěšné půtce.

Hle, jak oči mhouří,

zbožné lidi bouří,

nestydatě v bytě Vašem

hnusným trusem kouří.

Směle do Vás buší,

blaživý klid ruší,

v záhubu chce povaliti

dobrou Vaši duši.

Hned jej pokárejte,

jemu výhost dejte,

blaho své a Pána Boha

na paměti mějte.

Kdo tak svůdce vzdálí,

dojde cti a chvály:

vzdělaného katolíka

žádný neošálí.

Pobloudilá chasa

prý se na nás kasá,

na pomoc si zavolají

svého mistra ďasa.

My se nebojíme,

že bůh s námi, víme;

svatou Pannu, Boží Matku,

vroucně velebíme.

Pomlouvači, lháři,

rouhači a tmáři,

libo-li Vám, stavte sebe

po bok němé tváři.

My pak se jich hrozme,

na mysli je nosme,

pro ně za osvětu blahou

Pána Boha prosme.

Ó, Vy duše bludné,

nechte práce škůdné,

poznejte, že Vámi denně,

milý národ chudne!