BLUDNÉ SRDCE.

Své bludné srdce nabízíme,

v něm vše, co zloděj neloupí –

„Přec někdo koupí,“ sobě díme;

– ach, nekoupí!

Svůj cit, svou práci, vše co máme,

ba krve každou krůpěji

za ruky stisk, jim k štěstí, dáme;

– a nechtějí!

Zde ničeho jim třeba není,

tam chvilku cos je upoutá,

však hodí to hned nabaženi

zas do kouta.

Tak chodíš k dveřím ode dveří;

jen cizota vstříc vychází;

a náhle podvečerní šeří

tě zamrazí.

A vzlykneš sevřenýma rtoma,

– ať nikdo jen to neslyší! –

A s láskou čekali tě doma

ti nejbližší!