Bludný Holanďan

Já nejsem Bludný Holanďan,

jsem zbloudilé, zpozdilé české srdce.

Jako pes po stopě nejmilejší

dal jsem se v let v celičký svět.

Dnes není, co bylo včera...

Nejsem ten, který jsem býval.

A jako kdysi, zas miluji šera.

Rád bych jen věrněji zpíval.

Věrněji, prostěji... snad to zpěv není,

snad je to veliké poblouznění.

Mnoho jsem ran viděl, dal jsem i přijal,

teď však vím, co je to utrpení.

Silák jsem býval, dnes však jsem silnější.

Nechci se bránit utrpení.

I když jsem hrubým jen mužem zůstal,

tuším, kde cesta je k vykoupení.

Po zuby ozbrojen vstoupil jsem kdysi

do milé české země.

Teď v náručí, na tváři tvář, držím dítě,

jež s nebes sstoupilo ke mně.