BLUDNÝ HOLLANĎAN.

Tu mrtvou do vln! Klobouk na stranu!

Poplujem jinam zas někam!

A bozi vědí, kde as přistanu,

co hledám, na koho čekám!

Tu mrtvou do vln! Bije pěnami,

a vzteká se mrazná ta láva!

Z ní moje mrtvá smutně kývá mi

a stále s bohem mi dává!

Vždyť je přec mrtva! Proč pak nezavře

ty sklenné tmavé své oči!

Proč ten vír kolem lodi mojí vře

a bílým tělem tím točí!

Je mrtva! Proč se nechce potopit,

vždyť musím plouti už jinam!

Má ještě něco řečeno zde být?

Mám znát se k nějakým vinám?

Ne mě přec ona k soudu volala,

ne na mě žalobu vznesla,

vždyť mi jen za vše vděčně žehnala,

než jí tma do očí klesla.

Napněte plachty! Plujme! – Bozi mí,

to tělo se kol lodi točí,

ta hlava kývá, ruce hrozí mi,

a s výčitkou zří její oči...