BLUDNÝ JEZDEC.

Pan jezdec večer zabloudil

ve velkém, velkém lese;

i potká děvče hezounké,

to jako pták se nese.

„Ty hezké dítě, pověz mi,

zda jedu tady k městu?“

„Ne, pane, právě naopak,

já ukáži vám cestu.“

On vzal ji k sobě na koně

a jedou spolu v lese,

a jak ji drží za ruku,

ta v ruce mu se třese.

Tu cesta srázná, skalnatá,

on blíž ji k sobě vine,

a než ji s koně sesadil,

měl v prsou srdce jiné.

Od času toho noc jak noc

tam jezdec bloudí k městu:

dej, bože, všechněm zbloudilým,

jak jemu, najít cestu.