Blýskavé kotouče, zářivá světla,

Blýskavé kotouče, zářivá světla,

blativé chodníky, peřestý šat,

hlučící zástupy, tísnivý chvat:

směsice velkého města se střetla.

Otázka kvílivá v ucho mi vlétla,

děvečka drobounká zůstala stát:

Večer je – plakala – chce se mi spát,

ptala se, kudy kam, cestu si spletla.

Neplakej, děvčátko, cestu ti povím,

nebo tě, lépe snad, dovedu sám,

osidla, nástrahy, všecky je znám;

nepros již, neděkuj, vždyť si jen hovím,

věř mi to, rád že je člověk i vlažný,

když z něho stane se anděl snad strážný.