Boecklin.

Na paletě tvé, mistře, život jásá,

ten starý, plný nesmrtelných tvarů,

jak vymk’ se nudy a všednosti spáru,

a málo dbá na boha nebo ďasa.

Vše kypí, zpívá, všecko pouta střásá,

faun opilý se chechtá ve tvář zmaru,

a plný, vrchovatý klín má darů,

jež urve tritonů, nymf kyprá chasa.

Sám před ním s plnou číší stojíš v ruce

a ohledáváš bujnou tepnu jemu,

jak srdce kosmu vře a bije prudce.

A nedivíš se, v jeseni když noří

se oko v barev orgii, v sled všemu

že příroda to v ohni vlastním hoří.