Boháč a Lazar.

Byltě člověk jeden, pán to bohatý,

Který obláčel se v kmenty, šarlaty,

A vždy veselými druhy otočen,

Skvostně hodovával, hýřil každý den.

Byl též jeden žebrák, Lazar přezděný,

Na celinkém těle vředy zhyzděný;

U bohatcových ten Lazar leže vrat,

Žádal nasytiť se, zahnati svůj hlad

Drobty, se stolův jež na zem padaly –

A psi přicházejíce mu rány lízali.

Stalo se, že umřel žebrák ten

I jest od andělův donešen

V lůno Abrahámovo a v rajský stan. –

Boháč umřev též, jest v pekle pochován.

A když kvíle v mukách pekel strašlivých,

Nešťastný ten boháč pozdvih’ očí svých,

V jasné dáli Abraháma uviděl,

U něhožto nyní Lazar v lůně dlel.

Tehdy zalkal boháč s pokřikem:

„Abraháme, otče můj!

Nade mnou se ulituj

A Lazara pošli sem:

Nechať u vodě

V libé lahodě

Omočí jen konec prstu svého,

A ovlaží žáhu mého

Jazyka již zpraženého;

Nebo v plamenů těch hrůze

Mučím já se tuze!“

Abrahám pak řekl: „Synu,

Rozpomeň se na svou vinu!

Pomni, že jsi ve svém životě

Jedno dobré věci bral

A rozkoší požíval. –

Lazar, maje se zle, v nuzotě

Kříž svůj mile na se vzal:

Za to ten se nyní těší svými činy,

A ty mučíš se, ach, za své těžké viny!

Nade všecko ale nelze mi

Pomoci ti ve strašlivém podzemí:

Velikáť jest propast mezi námi

Na vysostech a tam mezi vámi;

Odsud nikdo nemůž’ přijít k vám, –

Od vás nikdo k našim výšinám.“

A bohatec dí opět:

„Prosím tedy, otče, tebe,

Lazara by poslal s nebe

Na pozemský svět!

Mámť já ještě bratří pět

V domě otce svého;

Nechť jim Lazar jasnou řečí

O mém smutném konci svědčí,

Aby, odřeknouc se žití zlého,

Nepřišli do jista

V strašlivých muk těchto místa!“

Odpověděl pak mu Abrahám:

„Ale bratří tvoji tam

Mojžíše a proroky své mají:

Těchto nechať poslouchají!“

Na to boháč ještě děl:

„Ne tak, otče Abraháme!

Člověk člověkem se lehko klame;

Kdy by ale z mrtvých někdo šel

A jim, co je čeká, pověděl:

Bez meškání

Dali by se na pokání.“

Abrahám však vece mu:

„Kdož Mojžíše, kdož proroky mají,

A jich nic neposlouchají,

Byť pak někdo z mrtvých vstal

A jim pravdu živou zvěstoval,

Neuvěří žádnému.“