Bohaté slunce.

Za soumraku slunce nebem spělo:

v zlaté loďce v mořskou lázeň jelo,

v zlaté loďce za rána se vrátí

a přec loďky vždy nechává státi.

Což mu o ty! Je tak přebohato,

že kam kročí, všecko mění v zlato;

jeho loďmistr mu do zásoby

co den dvojí loďku z něho robí. –