Bohatýr.

Žil na severu král,

rád pil a rád se smál,

a každému, kdo k němu přišel

a jehož prosby, nářek slyšel,

vše z plné duše dal.

I přišel první syn.

Byl otce svého stín,

a hrdě pravil: „Dej mi moře,

kam dojede loď po prostoře,

s vším, co má jeho klín!“

Král pil jen a se smál,

a synu moře dal.

Syn druhý přišel pak,

stál před ním jako mrak:

„Dej hory mi a lesy, pláně,

chci lovit jeleny a laně,

mým budiž sob i pták!“

Král pil a jen se smál,

a synu hory dal.

Syn třetí přišel též:

„Přec není, otče, lež,

máš poklady prý v země hloubi,

kde s rubínem se perla snoubí,

jest plna prý jich věž.“

Král pil a jen se smál,

poklady synu dal.

Tak rozdal vše ten král,

a dál pil a se smál.

Tu přišla chudá dívka z lidu,

zjev její celý jevil bídu

a hořký, hořký žal!

Co chceš? se tázal král. –

„Tvé srdce!“ – On je dal.

Jen usmál se, číš k nebi zved’.

Co bohatýru celý svět,

on věděl, kam jen kolem hled’,

že on je pravý král!