BOHÉMSKÁ KRČMA

Po šest let už tady sedí,

sedí, sedí, debatují,

zatím co tam venku horem

nejkrásnější mračna plují,

země bouři nových květů rodí...

Po šest let už tady sedí,

debatují, křičí, pijí,

po šest let tu každý hledá

jen tu svoji melodii,

ptáci venku pořád po svém pějí...

Po šest let už tady někde

zatoulané mládí hnije,

zatím co tam venku dvanáct

na orloji světa bije –

jitro kohout za kohoutem hlásí...

A venku jde posvěcení,

jak má kněz být, přísné, vážné –

jak však tady vaše snopy,

ctěné panstvo, naváže a nažne,

snopy, z nichž to chlebem voní?