Bohu osvoboditeli. („Chrám nový budovat chcem Hospodinu,)

„Chrám nový budovat chcem Hospodinu,

ó dejte, pane, byť to jen groš vdovy!“

Já obrátil se rychle v udivení.

Na chodbě půl a půl ve dveří stínu

stál ten, kdo těmi oslovil mne slovy,

mnich žebravého řádu; světlo denní,

jež vkrádalo se v jizbu ulic sterem,

zde v cizím městě a v hotelu šerém,

kam náhody běh zanesl mne vratký,

ve divném objevilo osvětlení

háv jeho černý i obličej hladký.

Stál mezi dveřmi, nastavuje ruku,

jak upomínka na minulé časy,

jež ku světlu se hlásí,

co dole v rostoucím a různém zvuku

já slyšel vozů již i chodců hlasy,

se město – posud v tichém spánku dlelo –

jak zburcovaný obr probouzelo.