Bohu osvoboditeli. (III.)

Ta scenerie v mysl připadla mi,

když během dne, jen po náhody kroku,

jsem k chrámu toho přišel staveništi;

když zřel jsem v sítě vytyčené trámy

kol rostoucích zdí, jako první sloku

nesmírné básně, zřel, jak v mraveništi

na dělníků shon sekerou a pilou

a dlátem, kladivem, jak obří silou

sen v skutek rost’, myšlénka tuhla v kámen

na triumfalný symbol době příští,

na maják chovající svatý plamen.

A slova mnicha zas mi zněla v uchu:

„Chrám Bohu, osvoboditeli, klenem!“

a v duchu roztouženém

já celé lidstvo zřel, jak v svorném ruchu

zde ruky vzmachem a svých ňader stenem

chrám staví tomu, jenž je osvobodí,

v němž člověk po věcích se znovu zrodí.