Bohuslava Hassenštejna z Lobkovic z knihy první Želozpěv sedmý, z Latiny přelože...

Hle! již všickni lidé, a co jen život má,

Hovádko, červíček, ptáček, ryba zdřímá.

Vůl neprovorává tučnou zem radlicý,

Pes neběhá v šiřích polích po zajícy.

Myslivec svou syť na srň nenatahuje,

Koza z květlých luk kvíti nevytahuje.

Nestratil sem bratra, ani milou matku,

Nepřítel nepojmul kořist z mého statku.

Mně pak lze není, tak jako jindy spáti,

Velký nepokoj v oudech musým vystáti.

Hlava jest plná hrozné kalokrevnosti,

A ve dne v nocy pokoje nemám dosti.

Vy tedy zpěvopanny mně dejte pomoc!

Ať již přestane ta mne trápicý nemoc.

Též Cházone, vůdce houfu Kastalského,

Pomni na svého zpěváka veršovského,

Kojte mysl loutnou, a tlučte metlama

Spaní, kteréhož váš Tetigeus nemá.

Jestli vy mně již nyní nepomůžete,

Všickni veršovcy pryč se klidit můžete.

Když nejste v stavu od bdění zemdlenému,

Spomocy zpěvomluvcovy nemocnému.

Kterýžto jediné v vaší pomoc doufal,

Zbraňte! by vás nyní opustil a zoufal.