BOHYNĚ.

Když zadívám se v tvoje oko snivé,

když kladu ruce na tvou krásnou hlavu,

tu cítím, staré bohyně jsou živé,

z tvé duše zřím jich zářnou stoupat slávu.

Teď Diana jsi nevinná a cudná,

sen panenství již zlatil oka řasu,

ni narcis v trávě ani hvězda bludná

nezhlédly její nesmrtelnou krásu.

A přijde čas, kdy v hymnu jasnozvukou

sbor slavíků zajásá, jež máš v duši,

pás odepnu ti třesoucí se rukou

a v svaté bázni kleknu před Venuší.

A později před mojím stojíš okem

jak svatá Ceres, jako ona k zemi,

ty nad mou skráň se kloníš, plným tokem

by zkvetla písněmi – tvůj dech plá všemi. –

A naposled mi vrásky s čela slíbáš

a dáš mi píti upomínky víno,

do věčnosti snů ducha ukolíbáš –

Buď požehnána, moje Proserpino!