BOHYNĚ UPOMÍNKA. (1.)

Byl jasný, tichý soumrak jarní,

kdy zabloudil jsem cestou v údolí,

v jehožto čarokrásné okolí

nevnikli paprskové žární.

Tu květ i kámen v náruči se svírá,

tu doubec mladý skálu podepírá;

jak stesk i naděj v mém se ňadru snoubí,

tak balvan – větve – tvořily tu loubí.

V něm kráčí noha měkkém po mechu,

a není šumu, není povzdechu, –

v těch končinách jen vonné ticho vládne

a sny – – však žití není žádné...