BOJ S OSUDEM.

S ním rvát se nikdy nebudu.

Což vím, kdy propadám Osudu?

Snad, jemuž jsem se vyhnul teď,

byl pravý můj? – Kde odpověď?

Ten, jenž nás potká, je vždy náš,

ať nudou mřeš, ať touhou pláš?

Či onen druhý snad byl tvým,

a snad šel kol s tvým tajemstvím?

Než plniti sud Danaid,

se nechci rvát, chci klidně snít,

se neptat, odkud ani kam...

Můj pravý Osud přijde sám.