Boj u Grochova. (I.)

Přes krajinu širošírou

Rozprostřen jest skvělý sníh –

Bílý rubáš přichystaný

Tělům reků válčících:

Voje – orli dva – svá křídla

Proti sobě rozpínali –

Voje – orli dva – se k boji

Urputnému chystali.

U Grochova, u Grochova

Krev se lila potokem,

Poděšená zem se třese

Ve svém lůně hlubokém. –

Čtvrtý pluk, jenž v celém boji

Nevystřelit přísahal,

V mhlavém kouři, v ohňobouři

Pevně ve svém slovu stál:

„Napřed!“ – bylo jeho heslo,

Nenabíjel, nečekal,

Jen bodákem na Moskala

Celý čtvrtý pluk se hnal.

Czajkowski a Boguslawski,

Toho pluku vůdcové,

Klesli těžce poraněni

Slavně jako rekové.

U Grochova decimován

Pluk ten byl již první den –

Z celé války vykročilo

Deset jeho mužů jen.

Olšina jest hlavním klíčem

Postavení polského –

Na tu olšinu se ženou

Pluky vojska ruského.

Olšina ta u Grochova

Luhem obětním jest byla –

K vykoupení ojczyzny se

Drahá polská krev tam lila. –

Obětí tam na tisíce

Padlo – chladná zem krev pila –

Všechna obět polská živá

Ojczyznu přec nespasila.

V polském a též ruském voji

Bojuje se s udatností,

Moskal válčí chladně, vážně,

Polák s divou nadšeností;

Vůdcům svým Rus důvěřuje,

Jsou tam údy, je tam hlava,

Pluky polské nespojuje

Jedna hlava, jedna správa.

Kdo je hlavním vůdcem polským? –

Má jím býti Radziwil,

Ten však jenom podle jmena

Náčelníkem polským byl.

Aniž jest teď na bojišti,

Když padnouti kostka má –

Vojsko polské bez vojvody

Bojuje a umírá.

Hle Chlopicki, dobrovolník,

Udatně se potyká,

Kde jest bitva nejtěsnější,

Na koni on vyniká.

Bojem nadchnut, ve svém živlu,

Odhodlaně zdvíhá hlas,

Hájí slávu polské zbraně –

Plukům rozkazuje zas.

Dva již pod ním padli koně –

On se zdvíhá poznovu,

Okem bystrým vůkol zírá –

Vede, řídí války hru.

Krukowěcki se svým sborem

K boji přiraziti váhá –

A Luběnski Chlopického

Poslouchat – se dlouho zdráhá.

Ustal boj, když na nebi se

Bledá luna vznesla –

Strašné Moraně již první

Den jest hekatomba klesla.