Boj.

Divým vztekem líté saně

Nepřátelé se hrnou:

Vzhůru, bratří! vzhůru na ně!

Hrr! na smělce, ať strnou!

Palte do nich! palte! palte!

To navrtá děr do řad;

Pak se celým šikem valte,

Jak z železa litý hrad.

Tam se stráně zhoubná děla

Hřmějí děsným výpalem,

Rázem padá řada celá

Pod smrtícím přívalem.

Jízdy na se na podvrší

Vtrhly klusným šumotem,

Z mečů sečné jiskry srší,

Země duní dupotem.

Na všech stranách boj burácí,

Jakby nechtěl pominout;

Na sta životů se kácí,

Jakby mělo vše zhynout.

A jaká to hustá sadba

Na rovině? je to les?

To pěšího vojska hradba

A zas nový bitvy běs.

Draví supové zobáky

Na kořist svou padají:

Tak tu strany dvě bodáky

Na sebe se vrhají.

A mezi ně koňstvo vjede,

Vraždivá tu zůří seč,

Divým zoufalstvím boj vede

Bodák, šavle, kord i meč.

Pronikavě v to mísí se

Bubnů vír a vřesky trub;

Strašná mela, jakoby se

Měl obrátit svět na rub.

Divně ti sem, ti tam běží,

Teď nahoru, zas dolů,

Ten klesá, ten v krvi leží,

Tam kůň smejká mrtvolu.

Hrůzou krajina se chvěje!

Všady ryk a úpění!

Krušné jsou ty slavné děje,

Jimiž spor se v mír mění! –

Tu se ztišil břinkot zbraní,

Vítěz plesá nápěvem:

„Bože zachovej a chrani

Císaře i naši zem.“