BOJE.

By Antonín Klášterský

Bojovat? Ano! Když osud se vtíná

zuby ti do nohou, bít se a bít,

před jeho ranou, nechť tvář tvoje siná,

pozvednout nad hlavou práce své štít!

Bojovat s hmotou, jež vzdorná a líná,

v pevný když její tvar navždy chceš vlít

myšlének, citů svých žhavého vína,

zápasit s mdlobou a neznati klid!

S lidmi? Ne, raději mrtev chci býti,

zapříst se do snů svých pavučích sítí,

ztracený pro svět a hluchý a slep!

Jedni se bijí pro areny slávu,

soka kde srážejí pro potlesk davu,

druzí se bijí – že dává to chléb.