BOJOVNÍK.

A zmlká píseň jako slabodechá,

hovorem bouřných větrův umlčena.

Kdo zpíval, bázliv je a harfy nechá,

zaslechnuv zavolání svého jména.

A naslouchající, jimž kynula zde těcha,

hlas viny slyšeli, jež, nepomstěna,

nad rozlohami plání s větrem spěchá,

úpí na nádvořích a v chodbách sténá.

A když již hlasy tajuplné pozmíraly,

tu rozešli se, bázliví, a ještě v dáli

domyslet nemohli té hrůzy příčin.

Jen on sám, vědom svého boje,

znaven, však nezničen, pro písně svoje

šel nabrat dechu do svých tišin.