BOJSLAV DO BOJE TÁHNOUCÍ.

V zdivočilé, zbrojné roje,

Vlastislavo! dálka zve;

Pryč mám do vřelého boje,

Dívko drahá, od tebe!

Ach, již slyším srdce bíti,

Zmítá mnou bolestný cit;

Volím raděj beze žití

Nežli bez milosti být.

Dáli nebe zvítězení,

Mzdou-li mou i celá říš –

Kouzlo jest jen ve tvém zření,

Šírý svět, když na mne zříš!

Ač mne boj můž oslaviti,

Blesk však ten mne nebaví;

Raději nevolím žíti,

Když mne milost ostaví.

Slyš, jak znějí trouby v dolí,

Jak kůň zbrojný řehotí;

Budiž! padnuli na poli,

Věz, že věren padnu ti!

Tam tvůj obraz zřím ve kvítí,

Spanilý co zorní svit;

Neb raděj volím bez žití

Nežli bez milosti být!