BOLEHLAV

Mně veselo, tak divoce,

já počítám ty svoje muky,

teď vzroste-li mi, zašlápnu

květ v lesním míru mezi buky.

Teď na smrt by mne vyděsil,

kdo věstil by mi šťastné žití,

mně hudbou temných myšlének

se šílené zdá vlnobití!

Já s třeštícíma zrakoma

pryč prchám z kruhu tiché slasti,

však s úsměvem bych rozmarným

se uvrhnula do propasti.