Bolest.

Přišla ke mně vzpomínka na tebe

jako veliká bolest.

Zmocnila se celé duše mé

a každého údu mého těla.

Tak žiješ ve mně,

že spíš zahubím svou duši

a rozdrásám své tělo,

než bych tebe zapomněla.

A lékem bylo by

(vždyť jsem jen ženou)

věděti, že i ty si na mne vzpomeneš,

že žiju v těle tvém i v duši

ranou nezhojenou.

A na bolest mou není léku,

tak jako není dražšího pohledu

a lásky žádoucnější

nad tvoje pohledy

a nad tvou nevypověděnou lásku,

podobnou věčnému světlu

u nohou ukřižovaného.