Bolest při západu.

Ach, krvácí zas západ! Jak to bolí,

jak srdce tvé by krvácelo za ním,

s dne vedrem celým i s dne odříkáním,

s tím hladem mezi plnými kol stoly.

Jen trpělivě z pole táhnou voli,

jak těsně těžký oblak lehá k pláním,

co křiklavým a divě žhavým pláním

krvácí západ v řece, stráni, v poli.

Jak obrův meč by proťal ve dví nebe

a rudá krev se táhla v pruhu mračen

a tento meč jak zastih’ by i tebe.

Ó s jakým citem vítal, zářný Febe,

duch z rána den jsa nových divů lačen,

jak zklamán teď se choulí, jak ho zebe!