BOLEST.

Jsem bolest, učitel dobrý, jsem úrodný žal.

Vím, po mně hlas tvůj nevolal.

K výškám tě uvedu, na temena hor,

daleko uvidíš za obzor,

připnu ti křídla, tvůj sesílím vzdor,

odvahy skuju ti železný štít,

statečně budeš se s životem bít.

Jsem přítel, uvěř, zjasni tvář,

jsem bolest, dobrý hospodář.

Tvé duše půdu pluhem svým rozryji,

brázdy pak osiji.

slzami zavlažím, zaliji.

A než se naděješ, bohatý zašumí klas,

nad zralým polem zajásá skřivanův hlas.

Po štěstí vzdycháš? To tulák je, nedbalý druh,

opouští pole, má rezavý pluh.