BOLEST

Louky voní, břehy hasnou,

vyschlý potok tišej zpívá

píseň léta bezehlasnou,

slunce hoří, zem se stmívá.

Dojaté zná srdce bušit,

bolet mírně každou ranou

jak žal těch, kdož nesmí tušit,

že už s lože nepovstanou.

Z hrobu svého oknem vidí

temněrudé kvésti růže.

Kolem tolik přešlo lidí.

Nikdo, nikdo nepomůže?