BOLESŤ.

Jsem šera paní – z večerů zrozena,

šatem mi smutek, pláč je má ozvěna.

Nevěstou srdcí v lásce zhrzených,

mým děckem v patách výčitek smích.

Co rosa jitru, v mých vlasech slzí pel,

za ňadry tisknu květ suchých immortel.

S vyhnanstvím Evy světlo jsem spatřila,

prý matka – Ztráta mě v trudu povila.

Mou kletbou – že musím jen v noci žít,

za dne zdusena v prsou touhy mřít.

Za bič mám vzpomínky na oře zlých tuch,

mnou z pekla zas v srdcích rodí se bůh.

Jsem první, kde boj a vzdech kde – poslední...

však mnou jen zas lidstvu se rájem rozední.