BOLEST.

Ach bolest. Dole dřímalo město

v sněhovém hávu.

Smuten hleděl jsem do tmy.

V kamnech plápolal oheň.

Srdce se chvělo.

Ve dveřích zjevil se jinoch,

mlčky zíraje na mne.

A zima čišela z něho

jak z hluboké studně.

Průvan zhas’ lampu.

A dlouho stál na prahu síně,

vážný, jak kamenná socha.

Z kamen padal pruh světla

na jeho vytylé tváře,

zjizvené žalem.

Mne táhlo to k němu.

Já musel s ním jíti.

Z šedého nebe padaly hustě

veliké, sněhové vločky,

které se třásly.

Já šel se sklopenou hlavou,

ten jinoch připnul mi pouta –

a vysoko v oblacích vyplul,

jak válečná trofej,

jizlivý měsíc.