BOLESTI TVOJE JÁ SI PŘISVOJILA!

Je někdy líto mi, že v prostřed léta,

když slunce svítí a nám lehko je,

na našich stvolech rudý kalich zkvétá,

jenž jiným dává sladkost úkoje.

Však v den, kdy v holých větvích vichr dříme,

s výčitkou trpkou stojí koruny,

pak sami dva jen o louce my víme,

kam spolu zajdem trhat smutné svoje ocúny.