Bolestné sloky.

Co platno milovat a plamen v srdci živit,

byť zžehnout měl tvé nitro na popel;

přec jednou uhasne a v sled se budeš divit,

proč takou milostí jsi zahořel!

A nepochopíš víc, že k vůli bílé ruce

a ňadru plnému a nožce víl

jsi dny své v samotě a hořké ztrávil muce

a mladost svou jsi otrávil.

Pak sobě namluvíš, že přec to byla duše,

co válo celou její postavou,

že tys byl titanem na vrata ráje buše

v boj vyzývaje sudbu mlhavou,

že v půtce rekovité, hodné všech sil muže,

jsi jako vojín v čestném poli pad,

a zatím byly to jen papírové růže

nad svůdnou vlnou podezřelých vnad.

A jsi-li upřímným, ty pronikneš i za to...

Však ještě na illusí hřbitovu

bys znova prodal se za cetky ty i bláto,

bys dal se zašlapati poznovu!