Bolestný čas.

Bolestný čas, v němž za bílého rána

na dlouhé časy slunce zapadá

a jarou sílu, sílu velikána,

v ty mořské proudy nese – sídla svá.

Bolestný čas, když orkán pouště žhavý

svým pískem věje v rodná údolí,

a k srdcím našim tísní sype davy

a cizák sedá rodné za stoly.

Bolestný čas, v němž nezná otec syna,

když bratr bratra lotrem jmenuje,

když chorý žebrák na svém loži hyna,

svým dítkám v odkaz berlu daruje.

Bolestný čas, v němž v národa se čele

skví hrůzyplné slovo „umírám“,

když živoří, by umírat moh’ déle

a pak se jistě pohřbil sám a sám.

Bolestný čas, leč lidstvo z ticha svého

pojednou přerve jařma okovy,

a vyprostí se rázem pouta zlého

a sílu nese na chrám, na nový.

A jako lvice práva bratrů hájí,

jichž člověku byl v srdce vsadil bůh;

a v zlatohlavu chvějící se láji,

zas v povinnosti pevný volá kruh.

Pak nové blaho národ v půdu sází,

a slze štěstí svatou kypří zem,

by novou láskou zlaté zkvětlo mlází,

a nové nebe bylo všem, zas všem.