Bolné zpomínky.

Jak černé mraky cizáctvo se valí

na žirné nivy českým pohořím;

lesknou se zbraně hvozdů zášeřím

a dusot ořů rozléhá se v dálí.

Bolestnou slzou oči se mi kalí,

kdy v ony doby ducha ponořím,

a zkrvavělé dosud pláně zřím,

na kterých čeští reci umírali.

Kam noha kročí z hrůzyplné doby,

pod zemí zbraně, kosti padlých těl

a zříceniny jen a samé hroby.

Leč i z těch hrobů těcha srdci kyne:

že národ, který tolik vytrpěl,

již v žádné bouři věků nezahyne!