BOLUMÍŘE.

Poslední ty shaslých snů mých útočiště,

ostatenku milý zbořeného nebe!

Vše jsem s chladnou pýchou ztratil – ale tebe?...

Bolumíro! chrám tvůj v středu zbořeniště.

Ještě žár tam tlí pod rumem spáleniště! –

Zatratíš-li ty mne, zatratím pak sebe.

Svět když jedem častoval mne, buď mi Hébe! –

Doufal jsem, že s pláčem přijdeš na bojiště

a mou mrtvolu že slzou svou tam skropíš –

Osud nepřál mi však za svobodu zlatou

padnout syn co věrný! Zatím snad se topíš

v nové lásce! Nedbám! – Nezabuď jen svatou

přísahu svou; přej mi krůpěj blaha:

nezardi se nikdy, žes mi byla drahá.