Boly mého srdce. (1.)

Varovala – bylť jsem malý hošík –

máti mne, o zdraví starostná,

když si s ohněm ručka žádostná

zahrávala: „Dítě, nech, to pálí!“

Od té doby od ohně se vzdálí

bázlivě vždy ruka mladostná;

matka, nad děckem svým radostná,

v ústa líbá, poslušnosť mou chválí.

V dalším žití, ve sporu a sváru,

žádosť s poslušenstvím brojila,

a já přece neodolal žáru!

Avšak, máti, není to má vina,

neb mi žár ten v srdce nalila

nelítostně černooká Lína.