BORODINO. (II. (Reduta Rajevského.))

Píď země není v šíř i dáli,

kde zbabělec by skrýt se mohl,

jen reduty – a v nich jsou reci,

jen mrtvých kupy – kdo jsou u nich,

ti nekryjí se, ti jim pouze

jen v kopce vyrůst pomáhají.

Je nebe zahaleno dýmem,

a zem se třese. Hřmí to, duní,

jak poslední by den byl tady

a konec světa. Jekot trubek

svolává všechny lidské viny

na poslední soud Hospodinův.

Ztrnulým zrakem zírá Barclay

do vřavy lidí, děl a koní.

Adjutant přilít: Excellencí –

redutu Rajevského nelze

už proti Němu udržeti –

general prosí o posilu –

Děs boje, tíseň, nejistota

a bolest natažených nervů

teď vybily se ranou vzteku:

– Ty baťuško, rci generalu,

že v redutě je, ať tam padne,

že pošle-li tě ještě jednou,

dám zastřelit tě, holoubku můj! –

Reduta Rajevského padla.

Když Francouz vzal ji, byla kopcem

z děl, hlíny, lidských těl a zbraní

ztmelených krví v hrubý celek.