Borsa. (II.)

Pod horou se tichý údol vije,

S hrůzami zde není zápasu;

Jedináť tu chyžka, a tam žije

Dívka s matkou v pěkném souhlasu.

Máti – kvítko na podzimním čase,

Borsa – růže v jara plné kráse.

Potůček to jasný – jejich žití –

Na pustině ticho uplývá;

Neblaží je bujné světa kvítí,

Jim se nebe jenom zaskvívá.

Žijíť jako líbé záře ranní

Mezi nebesy a zemskou plání.

Jak se krůpěj rosy v druhou line

A s ní svoje slasti spojuje,

Tak i Borsa k milé matce plyne,

S jejím žitím svoje slučuje.

Těchto Slovenek je prostá páska –

Vroucí jenom, nehynoucí láska.