borůvčí

borůvčí na bučině celé,

oh, co je ho tu, co je ho,

pod sněhem dřímá v tísni ztmělé,

v kobce jen slyší neveselé

krok srnce opatrného.

a v zastavené krvi snívá,

bude to přece, bude to,

že jde už vesna jurodivá,

vymetá sníh a přitom zpívá,

probouzí, čeho naseto.

že pučí list a pod ním květy,

ach, co je jich tu, co je jich,

jsou po polštářích rozesety,

a pískají jim flažolety

s větvoví k zemi v peřejích.

že z květů plod a létem sládne,

ach, modro jich tu, modro je,

a houfec žen a dětí vpadne

sem s bandaskami, sbírat za dne

úrodu šťáv a pokoje.

borůvčí nikdy v metelici,

ach, bývá jí tu, bývá jí,

zahynout nedá nevěřící

trsům, jež mají plnou lžíci,

chudého v lesy volají.