BORŮVČÍ

Jest ustláno trsy ojíněnými,

jich naivní oči na tebe hledí;

jest ustláno borůvčím, jež pod kroky tvými

krev bez hlesu cedí.

Bobulky, sestřičky, v zasněném lese

tak tiše a skrytě zrály jste prve –

Ó že noha drsná nepohne se

bez výstřiku krve!

Jakýs to, živote, každým že krokem

ničíš vše milé a prosté?

Kdo ví, zda v cestu budoucím rokem

tolik jich vroste.