BOSÁ KNĚŽNA

By Alfons Breska

JE konec bludných nadějí,

smutná jak mládí sirotka

jde moje duše závějí,

kde ani vlka nepotká.

Sněhovou bloudí vichřicí,

jak bosá kněžna závějí,

krev s její nohou prýštící

do světlých kane šlépějí.

A všude teskná samota,

zda rohy v dálce zaznějí?

Jen černý havran skřehotá,

je konec bludných nadějí.