Bouquety podzimní. (I.)

V těch dlouhých loučeních, ve kterých smutek zpívá,

z mých lesů odešli v dál syringy a fauni

i se vším zpěvem letních dopolednů.

Jen duše má se teskná navrátila

a spěchá rozdýchat takt podjesenních tanců.

Oh, tance, tance, tance podjesenní,

ve kterých objetích chcete být vyssávány?