BOUQUINISTÉ NA QUAI D’ORSAY.

Po zídkách nábřeží, jež platan stíní,

v kasettách, na bednách i holé zemi,

čím Francie duch zkvetl dřív i nyní,

tě vábí s kouzly mladých snů tvých všemi.

Přistoupíš – kramář poklony hned činí,

ví, znalec jsi, chce elzeviry třemi

tě oblažit, v té vedle leží skříni,

Lucrèce i Bossuet – jak, tys hluch a němý?

Snad exotica? Hle, tu Ši-king Číny!

Tam v malajštině bibli zříš – div celou!

Zde Hafis, Džami... Či cos z hebrejštiny?

Tak rád jsem chodil kol nich z podvečera,

a jednou, zázrak! Kořist lovím skvělou –

Ballanche: „Orphée“! poklad – pro Zeyera!