Bouře. (I. Modlitba dívky před kaplí na břehu.)

Ó hvězdo mořská, matko milosti,

ve sváru živlů mír svůj rozhosti,

a vlídných očí pokynem

rozežeň burných vichrů sněm,

ó hvězdo mořská!

Ó hvězdo mořská, slze stavící,

drž nad korábem mocnou pravici,

zahal jej v plášť své záštity

a stěžeň zacel rozbitý,

ó hvězdo mořská!

Ó hvězdo mořská, duší touha mi

zadouvá jako vítr plachtami,

o kněžko čisté lásky ty,

již stěžeň zacel rozbitý,

ó hvězdo mořská!