BOUŘE. (IV. Jinoch pod stožárem.)

Jak ten obraz božské panny

v šedý stěžně kmen,

obrázek mi přelíbezný

v srdce zasazen.

A jak tuto pod obrazem

lampa mžiká tmou,

lásky hvězdička se míhá

tmavou duší mou.

Za hory jsem strmé zašel,

hlubé za moře,

však mé srdce zůstalo tam

v chatce nahoře.

Uviděl jsem dálných lesů

divukrásný květ,

ale krásnější je přece

dívčinky mé ret.

Nespatřil jsem hvězdy také

v nebi celičkém,

jaká rybářce mé zlaté

svítí pod víčkem.

Za poklady obešel jsem

cizích zemí lem,

však ten poklad ve tvém, dívko,

srdci rozmilém.

Kněžko nebes, ochraň zmaru

šedou stěžně hruď

a dvou srdcí věrné lásce

milostiva buď!