BOUŘE NAD LESY

Slyš, stromy na večer jak divně hovoří,

slyš stromy pod lesy, slyš jejich divný smích!

Jako když první bouř se rodí v pohoří

a první hrom už mumlá v nebesích –

ej, hojá – hoj...

Teď větve srazily a práskly haluzemi,

teď natáhly zas pně a zase tiše stojí –

jako když láska rve se s nadějemi

a rozhodného útoku se bojí –

ej, hojá – hoj!

Slyš, teď to šumění zní známým chichotem,

brunátný plášť se s nebe v lesy spouští...

Ó, slyš jen srdce své! Což nechvěje se zem?

Jsi všemi opuštěn, zas v beznadějné poušti –

ej, hojá – hoj!

Hrajte tu píseň však, vy hudci nad hvězdami,

a nedopřejte v noci stromům v lese spát –

vy moci nebeské, jen hřměte fanfárami,

vždyť dole vyje pes a člověk zas má hlad –

ej, hojá – hoj!

Slyš – stromů zařvání jak rozlehlo se zas,

slyš, kterak hovoří má bouře pod lesem!

– Jsme, bratře, u tebe a slyšíme tvůj hlas

a stesk tvůj do ráje i v peklo zanesem’

ej, hojá – hoj!

Tam všechna lítost tvá ho v branách přibije

a místo hřebíku dá celý život lidský –

Když smysl života jen chvíli marný je –

mstít se a bouřit se už proto budem’ vždycky

ej, hojá – hoj!