Bouře v horách.

V potocích s oblak prudký dešť se leje,

burácí vichr, třtinou chví se peň,

a jak by náhle rozžal pochodeň,

blesk do skal pere, až se země chvěje.

V zoufalém pláči potok se skal spěje,

dnes přebohatou vichřice má žeň,

jak stébla kmeny kácí v prohlubeň

a jejich pláči bezcitně se směje.

Všude to hučí, duní, stená, chrastí,

jak svět by v základech byl otřesen,

a střemhlav letěl zhouby do propasti.

Divadlo děsné, velkolepé, krásné!

Zda nádhernější bude hrůzy den,

až hvězdy spadnou a lesk slunce shasne?!