Bouře v lese.

Přitiskni se ke mně,

drahá duše moje...

kdož by tak se bál?

Ať ta píseň divá

dotýká se země,

nad hlavou nám zpívá,

jen ať v smolné chvoje

padá déšť si dál!

Přitiskni se ke mně,

nechť si blesky chřestí,

hudou notu svou.

Ať si jejich rány

hrozivě a temně

lkají rozpoutány –

naše sladké štěstí

zahnat nemohou.

Spoj se s ňadry mými,

Svojí bílou rukou

šíj obejmi mou,

vnoř se do mých retů

svými nevinnými.

Slyšíš, co tu vzletu,

jak nám srdce tlukou

písní nadšenou...?