Bouře. (V. V kajutě.)

Bojím se tě, můj otroku!

Šílenství ti hárá v oku. –

Spi, má mladá, spi, má paní,

ve velkého ducha dlani,

spi, má paní, spi!

Já jsem černý, ty jsi bílá,

musselín tě obestýlá

jako peruť mhy,

spi, má paní, spi!

Spi, má paní, v bouře ruchu,

perly blýskají ti v uchu

jako hvězdičky.

Ty jsi světlá, já jsem tmavý –

v luzném vlase plápolavý

diadem ti tkví –

spi, má pani, spi!

Spi, má mladá, spi, má paní,

ve velkého ducha dlani,

spi, má paní, spi.

Brzy budem bílí oba,

jasnými nás vodní koba

spojí prsteny –

spi, má paní, spi!

Slyšíš, slyšíš, můj otroku!

Jak to praská v lodi boku...?

Já nejsem otrok, vsak slavný jsem král,

před časy Sudan se pěsti mé bál,

zlatý kruh okolo lýtka mi plál,

ve vlase perly – ba slavný jsem král!

Spi, má paní – koráb letí

cizím břehům do objetí,

na něm okov zní –

spi, má paní, spi.

Ba nejsem otrok, jsem veliký král,

jemuž plášť tygří kol ramenou vlál –

spi, má paní – dollar zvoní,

pod bičem se ze zad roní

černých potůčky –

spi, má paní, spi.

Ale teď opět jsem veliký král,

slyš rachot bitevní – zvoní cimbal...

Nespi, drahá moje mílko,

zulíbám ti bílé čílko

a korálné rty,

milko, neusni!

Nech mne – Satan ve tvém oku,

udusíš mne, z lodi boku

voda vplývá, zhynem v toku,

pro Ježíše, můj otroku...